V teologii platí pravidlo fides ex auditu – víra je ze slyšení. Neexistuje jiný způsob, jak se o Bohu dozvědět, jak Boha poznat než ten, že člověk naslouchá a je jedno, zda naslouchá ušima nebo srdcem. Všechna dnešní tři čtení mají společné téma a tím je povolání. Při tomto slově se většině lidí vybaví, v rámci duchovního života, dva druhy povolání – povolání ke kněžství a povolání k manželství. O těchto dvou cestách však dnes nechci mluvit, protože i jim předchází ještě jiné povolání a to naslouchat Bohu. Naslouchat tomu, co chce pro nás, co chce pro náš život, hledat jeho vůli. Toto se týká každého z nás a je jedno v jakém stavu žijeme.

V prvním čtení jsme slyšeli o mladém Samuelovi, který třikrát slyšel Boží volání, ale až na svědectví kněze Eliho poznal, že jej volá Bůh. Když zjistil, že to nutkavé a neodbytné, to co ho volá a táhne v jeho nitru je Bůh, řekl nádhernou větu: „Mluv Hospodine, tvůj služebník poslouchá“.

Samuel je obrazem hledajícího člověka. Žijeme v době obrovského uvolnění, kdy má každý možnost vyzkoušet téměř vše, co tento svět může nabídnout a mnoho lidí toho využívá. Proč? Cítí prázdnotu, prázdnotu v sobě, nenaplnění, vyprahlost. Proto se tak rychle rozvíjí multimédia, aby nabídly člověku naplnění prostoru, který je v každém z nás, aby přehlušily senzacemi, informacemi, skandály to „křičící ticho v člověku“. Proto mladí lidé a nejen mladí tak střídají partnery, žijí sexuálním životem před manželstvím i mimo, užívají drogy, věnuje se tzv. adrenalinovým sportům, proto tolik lidí propadá závislostem včetně workoholismu. Jednoduše cítí potřebu naplnění a tu nemůže naplnit nic a nikdo z věcí stvořených. To může udělat pouze Bůh, protože my jsme jeho obrazem a toužíme po originálu, který nám vdechl život a daroval nesmrtelnou duši. Nesmrtelné může naplnit je nesmrtelné.

Je zvláštní kolik lidí, kteří Boha při jakékoliv zmínce odmítají, čte horoskopy, nechávají si vykládat karty, věří astrologům, chodí k léčitelům, věnují se východním meditacím, ale přijmout Boha, nejvyšší transcendentno a tak i odpovědnost za svůj život, se brání. Přitom stačí na chvíli nechat utichnout vše kolem sebe a v sobě a říct slova Eliho a Samuela: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá“.

Pokud se nenaučíme naslouchat Božímu hlasu v nás, skrze modlitbu, ticho, svátosti, pak budeme nejen nespokojeni s naplněním sebe sama, ale budeme nespokojeni i s vlastním životem. Proč má takový úspěch bulvární tisk typu Blesk, Spy a další. Proč má takový úspěch ve světě reality show typu Big Brother a Vyvolení? Člověk není spokojený se svým životem, a tak se raději utíká k životům jiných lidí, prožívá se svými hrdiny a celebritami jejich osudy. Raději si hraje na voyaera, který šmíruje skrze kameru a ubohý povrchní tisk, život druhých až do krajní intimity. Jednoduše si hraje na Boha, ale s tím rozdílem, že zatímco Bůh se do našich životů dívá milujícíma očima, ty divácké, lidské jsou naplněny chtivostí bez hranic.

Náš život má obrovskou hodnotu a můžeme být v něm šťastní, k tomu ale potřebujeme na chvíli nechat utichnout vše kolem sebe a v sobě a říct slova Eliho a Samuela: „Mluv Hospodine, tvůj služebník poslouchá“. A On promluví, dotkne se strun naší duše a zahraje tu nejúžasnější melodii, jen pro nás. Pokud utichnu, ale nic neslyším, tak neumím naslouchat, protože v každém z nás se toho tolik odehrává. Kdo neumí naslouchat svému nitru, neumí ani naslouchat druhým, natož Bohu, protože stále ještě trvá na tom, že chce slyšet svou představu.

Na jedné italské aukci zvedl dražebník housle. Byly staré, poškrábané, struny na nich visely naprosto ledabyle. Myslel si, že nemá cenu ztrácet čas s tímto nástrojem. Zvedl je do výšky a s úsměvem se zeptal: „Pánové, kolik nabídnete? Začínáme na stotisících lir. „Sto pět“ zavolal kdosi. Potom zazněly částky sto deset. Sto patnáct, sto dvacet. „Sto dvacet tisíc poprvé, sto dvacet tisíc podruhé, ….

Vzadu místnosti se zvedl muž s šedivými vlasy. Přišel dopředu. Kapesníkem oprášil housle, natáhl uvolněné struny, nástroj chytil pevně do ruky a zahrál čistou a něžnou melodii, která se podobala zpěvu andělů. Když hudba dozněla, dražebník tichým hlasem řekl: „Tak kolik dáte za tyto staré housle?“ Ozvalo se, milion, dva miliony, dva miliony po prvé, po druhé, po třetí.

Lidé tleskali, ale někteří se ptali: „Co změnilo cenu houslí? A zazněla pohotová odpověď: Dotyk mistra.“

Ježíš je tím mistrem, který se dotýká naší duše, našeho nitra, našeho života, naší prázdnoty. On je odpovědí na naše hledání. Když mu dovolíme promlouvat k našim srdcím, budou ta dávno vyschlá koryta našich duší znovu naplněna proudící živou milostí, která nedovolí, abychom zakoušeli prázdnotu, abychom pohrdali svým životem nebo životem jiných lidí, abychom si hráli na Boha. Co je k tomu zapotřebí. Naplnit jedno ze základních povolání člověka – naslouchat Bohu. Stačí na chvíli nechat utichnout vše kolem sebe a v sobě a říct slova Eliho a Samuela: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá“. A Hospodin po čase a zkoušce trpělivosti, promluví.