Nalhávat si to, že křesťané jsou dokonalí a bez chyby, by bylo velmi hloupé a omezené. Jsme lidé obyčejní, stejně chybující, stejně smýšlející, žijící ve stejném světě, jako ti kolem nás. Toto si uvědomoval i Matouš, když sepisoval své evangelium. Utekl už drahný čas od vzkříšení jejich Pána, a příslib Jeho brzkého návratu se stále prodlužoval. Horlivost následovníků ochabovala a do společenství církve se začaly vkrádat neduhy a problémy, které se nevyhnou žádné společnosti ani člověku.

Povolání křesťana je však žít ve společenství, a aby to společenství fungovalo, je zapotřebí vlastních obranných mechanismů. Dnes to dělají všechny firmy a společnosti, že neustále hodnotí svou strategii, svůj styl jednání, aby dosáhli co nejvyšších výsledků. Schází se a snaží se objevit to, co je pro společnost či firmu škodlivé a odstranit to ze svého středu. Jinak by firma zkrachovala, rozpadla se a stala by se neschopnou naplňovat svůj cíl, v tomto případě zisk.

Stejně tak i křesťané, mají stále podrobovat svůj život i život celého společenství, jakémusi zpytování, tedy hledání toho, co je škodlivé pro život vlastní i církve a v případě, že se objeví něco zlého, vykořenit to ze svého středu. Jinak by se toto společenství, církev stala nedůvěryhodnou a rozpadla by se, protože by nenaplňovala podstatu své existence, v tomto případě, přestala by zprostředkovat spásu.

Matouš ve svém evangeliu v 18 kapitole proto píše o postupu, jak má člověk jednat v případě, že se setká s něčím špatným v životě svého bratra či sestry. Jak chceme jinak vydávat svědectví, o tom, že víra v Ježíše Krista je důležitá a podstatná pro život, když mi sami bychom nedokázali jasně pojmenovat zlo a hřích, který se děje v naší blízkosti, v naší rodině, u nás samotných. Možná jsme schopni ukázat na to, co je špatné ve společnosti, podle jejich měřítek, ale umět říct, co je špatného podle měřítek Božích a dokonce v naší vlastní rodině, či u nás samotných, to dokáže skutečně málo kdo.

Umět pojmenovávat věci, ukazovat na ně a nabízet odpuštění, je naším velkým úkolem. Odpuštění náleží každému, ale jen každému, kdo uzná svou chybu, kdo projeví lítost. Nic víc, ale také nic míň. Tuto službu, jsme povoláni vykonávat všichni, bez rozdílu a schválně říkám službu, protože musí být nesena v lásce a touze po spáse druhého člověka.

Naše křesťanská společenství se do jisté míry zdiskreditovala, díky tomu, že samotní křesťané uvnitř svých společenství pokřivili Boží zákon a přestali nazývat hříchem to, co jím skutečně je. Přestali jsme ukazovat na zlo. Když se občas objeví postava, která upozorní na to, že věci nejsou v pořádku, zvedne se vlna nevole, a stane se nepopulární.

Jeden britský velikán žijící v 18. století Edmund Burke řekl pravdivou věc:  Zlo k tomu, aby se dokázalo rozvinout, nepotřebuje příliš mnoho. Stačí, když dobří lidé, budou mlčet.

Když člověk nemlčí, stojí ho to život (viz proroci, Jan Křtitel, Ježíš…), když mlčí, stojí ho to život taky, v tomto případě však ten věčný. Nemusím tady vyjmenovávat jednotlivá přikázání, abychom věděli, z čeho jsme jako křesťané slevili. Nemusím říkat, že mnoho hříchů tolerujeme ve svých vlastních rodinách a říkáme, že je jiná doba, že dneska se to tak nebere. Omyl. Boží zákon je platný pro všechny doby a pro každého člověka. Když my budeme mlčet, kdo jiný se ozve, kdo jiní je nositelem věčné pravdy, kdo jiný to za nás udělá?

Já jsem cesta, pravda a život říká Ježíš. Jestliže chodíme po svých cestách, říkáme svou pravdu a život si ukládáme jen a jen podle sebe, pak Ježíš nebude naším cílem. Když se ale obrátíme, obrátí se svět. Když budeme věrohodní ve svých vlastních životech a budeme naplňovat poslání našich společenství, staneme se přitažliví. Křesťanství, mělo vždy co nabídnout okolnímu světu, když ale křesťané budou žít, jako okolní svět, pozbývají důvodu ke své existenci a jsou jen spolkem zahrádkářů, jak kdysi řekl Václav Klaus.

Zpytujme svá svědomí, a v lásce služme tomuto světu, touto nevděčnou službou ukazování pravdy. Začněme touto službou milosrdenství ve svých životech a rodinách, abychom měli právo nastavovat zrcadlo této společnosti. Jinak se nám bude dál vysmívat.

AMEN